2016-03-20 Výrovský potok a Úhlavka
Od nového roku opět chodíme do bazénu na eskymáky, Terka obrací jako fík, já už to dám občas jen holýma rukama, Jájík se točí na obě strany a i Plha udělala svého prvního.. a pak dalšího a dalšího eskymáka. I Zdenda už zvedá, byl to boj, ale přeučili jsme ho na lepší styl… tak uvidíme v boji.
Celou dobu se těšíme na 15. březen, kdy pro nás začíná sezona a trošku mrzutě koukáme, že nikde není voda, ani v německu. Vymýšlíme náhradní plán a tak čistě náhodou narážím na FB na fotky od Zuzky Hafičů, že nedávno spluli pro mě naprosto neznámý Výrovský potok. Domlouváme se na 20. března a v poledne vyrážíme. Zuzka tvrdila, že Úhlavka je ok a mělo by to jít i za současného stavu vody a že Výrovský potok jeli tak nějak náhodou. Výrovák prostě pojedeme, bo je tam super nástup na vodu, už kvůli Zdendovi.
Nakonec se v loděnici scházíme já, Plha, Iva a Zdenda, nakládáme lodě a šupajdíme směr Brod u Stříbra. Tam u silničního mostu vykládáme lodě a převážíme auta do Kladrub k jezu, nacházíme to celkem snadno a tak jsme rychle zpátky. Čeká nás cca 2,5 km výrovského potoka a 6 km Úhlavky.
Oblékáme neopreny a já si beru i kuklu, rukavice i pytlíky, přeci jen jsou 4 stupně a lezavo. Skáčeme do vody, potok je to úzký, ale vypadá to, že to půjde i za tohoto stavu vody. Po cca 400 metrech euforie uprostřed ohradníků a břehů porostlých křovím končí. Voda je ok, copak o to. Ale ta bobří populace. Stromy jsou napříč třeba i po 50 metrech. Někdy skupinka, někdy jen samotný obr, někde naplaveniny. Takže ven z lodi, přetáhnout loď, vrátit se pro Zdendu, vytáhnout ho a tak pořád dokola.
Ujdete 30 metrů, chcete vlézt do lodi a vidíte v dálce další strom. Rukavice i pytlíky fakt nepotřebuju, je mi hic, neopren topí, z pod přilby se řine pot. Ostatní jsou na tom podobně. Když už se nám nechce z lodi, zkoušíme některé stromy podplout, někdy je třeba napůl eskymovat či pořádně vylehnout. Některé stromy přeskakujeme, boofujeme s dopomocí. Tedy jeden je venku, druhej se rozjede, boofne, a ten na stromě mu zatíží špičku a přetáhne. Nepočítaně nepovedených pokusů, které fakt vysilují. Nu nemá to konce, po hodině a půl máme za sebou tak 1km, vzpomínám na filmy z afriky či na vyprávění Katky z PNG o postupu džunglí a stejném tempu.
Pomalu přemýšlím, že nestihnu trénink, lituju, že nemáme čelovky a doufám, že to Zdenda vydrží. Protože pro něj je to náročné dvakrát. Ale probíjíme se metr po metru, voda dochází a legrace je dost. V jednu chvíli se probíjím nějakým umělým korytem, římská cesta, prostě kanál z kamenů, divná voda po kolena, bláto hluboké. Když přecházím starý strom a opřu se o větem, skoro hodím do vody placáka, vše je ztrouchnivělé. Pak zase utrhnu kus stromu a jsem celý od hlíny. Hlásím, že mít hrnčířský kruh, tak mám matroš na pár talířů i nějakou tu mističku. To zase hrozně pobavilo Plhu, která rozdává čokošku a křížaly.
Iva vzpomíná na své slalomářské dětství a předvádí občas pěkné gymnastické prvky a je pořád v čele skupiny. Celkem musíme z lodi a do lodi tak 30x. Stromů je tu neskutečně. Ruce mám vytahaný a podrápaný, ještě, že tu nejsme v létě, to bychom přes kopřivy a ostružiny teprve zažili peklo. Ale jinak voda teče, moc nedřeme, sem tam mikro peřejka, i vracáček se dá najít (když se teda hledá), dokonce na jednom místě trénujeme.
Mám opravdu radost, když po dvou hodinách vjíždíme do soutoku s Úhlavkou a řeka se rozšiřuje a kmenů a dalších překážek ubývá. Tady už to voda pěkně valí a my si užíváme zasloužený odpočinek. Prohlížíme si Milevo z vody a jen občas se musíme poprat s nějakou překážkou. Závěrečný olej nám dává najevo, že se blíží pravoúhlý jez v Kladrubech. Zde vysedáme, letíme pro auta a šupajdíme domů. Samo, ještě stíháme sníst výbornou Plhy buchtu a čaj.
Zde najdete aktuální stavy, v naší fotogalerii pak stavy, za kterých jsme to sešoupali.
http://hydro.chmi.cz/hpps/popup_hpps_prfdyn.php?seq=307265
http://www.merklin.cz/povodnovy-informacni-system-plzenskeho-kraje/