2013-07-05 Otava
Účast: Pavlínka, Kolibřík, Terezka, Míša, Vejvoďák, Vlaďka, Lišák, Jaruška, Eliška, Zbyněk, Marcela, Vlaďka2, Tomáš, Kájina, Láďa, Ilona, Bětka, Michael, Jana, Andreas, Hugo
Úsek: Anín – Dobršín ; Sušice – Horažďovice
Průtok: 6,5 kubíků v Rejnštejně; 8,5 kubíku a 42 cm v Sušici
Je středa a já zase sleduju předpověď počasí – na prodloužený víkend nehlásí nic dobrého, zataženo, déšť, pravděpodobnost srážek 70 %, ale jak to tak bývá, vše bylo nakonec jinak. Ve čtvrtek se nám ještě trošku hatí plány a domlouváme se, že na vodu pojedeme až v pátek odpoledne, bo musíme do Tejna s naším architektem a když už tam jsme, bereme u Krčmů káru s loděma. Nakládám to s Jaruškou, protože je teprve půl druhé a Tomík ještě spí - omluvou mu budiž, že je po noční.
V Sušici máme scuk s Tomem a Andreasem a dáváme lodě na vodu – jazyková bariéra nám nedělá problémy, nicméně dostat do lodě dvouletého psa Huga je trošku boj... a Andreas se do lodi vejde taky jen tak tak... špička jeho lodi trčí hrozivě metr nad vodu... :D
Na obloze se honí temné mraky, ale jedeme až do Čepice, kde nás nabírá Pavlínka a hurá do kempu do Dobršína. Zde potkáváme zbytek party, který jel celý den úsek z Dobršína do Horažďovic. Kluci dělají oheň, vaříme, pečeme, kecáme, nováčci vyprávějí své zážitky, zpíváme, srandy kopec až do hluboké noci.
V sobotu se rozhodujeme jet z Anína. Zajíždím s autem k masťnáckému kempu a vidím Andreasovo auto, tak vjíždím dovnitř. Jo, je tam nějaká cedule, ale závora je zvednutá. U vody sundaváme lodě a koukáme, jak kluci zastavili na bráně a místní blb je nechce pustit dovnitř, takže nosí lodě jak trubky. Nakonec přijde i za náma, že jsme drzí a že je to soukromí pozemek a že tam je zákaz vjezdu a bůhví co. Prostě vůl jak vrata. Nakonec mu platíme 100 Kč za vjezd, což si Tomáš nechce nechat líbit a dělá humbuk, tak jak to umí. Jde si pro účtenku a trošku je tam prudí. Děti si zatím užívají místní trampolínu a další atrakce. Kemp je to pěknej, ale každopádně sem už opravdu nepojedeme. Lépe to objet a přímo v Aníně nasadit z druhé strany řeky, silnice vede taky až k vodě.
Úsek z Anína je prima, řeka má spád, nenudíme se, jen občas dřeme vzhledem k tomuto stavu vody. Dost vody ubírá taky náhon elektrárny – fakt hrozné. Jinak je to jeden z nejhezčích úseků řeky. Terezka zkouší první eskymáky na řece a jde jí to, tak jsem zvědavý zda taky zvedne v boji. U stánku před sušicí si dáváme oběd a valíme to dál. Jezy v sušici: jeden se dá jet, druhý sešoupat, třetí koníčkujeme. Jinak klasika. Stále čekáme na raft, mají nějaký líný háčky a neprůbojný zadáky :D. V Dobršíně se ještě koupeme a učíme se driftovat do Mělníka. Příjíždí i Jaruška, tak jí také „přemlouvám“ ke koupeli.
Rozhodujeme se zůstat o den déle a tak jedeme nakoupit, kluci na dříví, bo Tomáš se opravdu nebojí přikládat. Hugo je strašnej magnet na děti, pořád se okolo něj motají a trápí ho. Musíme mu taky koupit konzervu za odměnu, že to na vodě vydržel - vybíráme s Terkou králičí, ale až v kempu zjišťujeme, že králík je obsažen ze 4%. Chvilku hrajeme s dětma prší a pak učíme Andrease sedmu – naštěstí umí obstojně anglicky. Pak zpíváme u ohně, děti využívají možnosti řádit a jsou vzhůru až do jedenácti. Po půlnoci už mám puchýře na bříškách prstů, kdo by řekl, že hudba tak bolí.
V neděli je krásně vymetená obloha, sluníčko a úsek z Dobršína do Horažďovic není třeba představovat. Kajak odpočívá a Terezka jede s Kájinou na vydře. Na plážičce plníme tradici a házíme levou rukou kameny přes řeku a zkoušíme trefit skálu. Děti mění lodě, takže v jednu chvíli máme v lodi dvě, pak žádné. Ještě zmíním, že na Rábí u stánku bylo výborné maso a klobása. U bazénu nakládání a hurá domů. Zastavím před barákem a telefon od šváry, že grilují na zahradě a mají nějak moc masa, tak šup, vysazuju tam rodinku a peláším na trénink.